Je hráč jen tak dobrý jako jeho druhé podání?
Hráčův servis je klíčovým indikátorem jeho šance na výhru zápasu. Základní tenisovou strategií je udržení vlastního podání a snaha o prolomení podání soupeře.
Mýtus: Hráč je jen tak dobrý jako jeho druhé podání
Jedním z mýtů týkajících se podání je mýtus „hráč je jen tak dobrý, jako jeho druhé podání.“ Legendy tenisu – jako například Roger Federer nebo Serena Williams – se mohou pochlubit velice spolehlivým druhým podáním. Dost možná právě kvůli nich tento mýtus vznikl.
Nicméně výzkumníci Jan Magnus a Franc Klaassen po analýze dat ze čtyř Wimbledonských turnajů zjistili, že rozdíl mezi „dobrými“ a „skvělými“ hráči netvoří jejich druhé podání – tvoří jej jejich první podání. Zajímavostí je také to, že muži za zápas zaznamenají průměrně 3x více es, ale dvojchyb udělají zhruba stejně jako ženy.
Dejte si pozor na mýtus o druhém podání
Magnus a Klaassen rozdělili hráče do dvou kategorií – nasazení (seeds) a nenasazení (non-seeds) – a následně vypočítali procentuální hodnotu bodů, které hráči získali při podávání proti hráčům stejných schopností.
To indikuje, že nasazení hráči se od těch nenasazených odlišují tím, že jsou lepší na prvním podání (získávají oproti nim o 2,5 % bodů víc). Druhé podání obou skupin hráčů je prakticky stejné (ve skutečnosti zde mají nenasazení hráči o 0,8 % více získaných bodů). To samé platí pro WTA.
Pokud se zajímáte o sázení na tenis, měli byste více důrazu přikládat prvnímu podání hráče. Jak sami vidíte, právě první podání tvoří hlavní část rozdílu mezi nasazenými a nenasazenými hráči (co se podání týče).
Můžete se podělit s jinými čtenáři níže
