3 nejznámější tragédie v dějinách fotbalu

AC Torino

Psal se 4. květen 1949. Turínský tým vyráží letecky k přátelskému utkání do Lisabonu. Krátce po startu ale jejich letadlo(Fiat G212CP) naráží křídlem do barokní baziliky Superga, nedaleko od Turína. Trup letadla se doslova rozerve a okamžitě vzplane. Následkem havárie uhořelo všech 31 lidí, včetně 18 hráčů A týmu. Tomuto letu předcházela domulva kapitána Staré dámy Valentini Mazzoli, který slíbil svému portugalskému protějškovy, Josemu Ferreirovi, přátelské utkání na kterém se domluvili během reprezentačního klání mezi Itálií a Portuglaskem. Po výhře Portugalska Ferreira popřál Mazzolimu “Šťastnou cestu zpátky”. Na Pyrenejský poloostrov se už bohužel se svým týmem nikdy nepodíval…

Busbyho děti

Jedná se asi o nejznámější letecké neštěstí v dějinách sportu. Tento přídomek si nevysloužilo  ani ne tak pro to, kolik obětí si vyžádalo, jako spíš kvůli neuvěřitelnému příběhu který začalo psát. Bylo 6. února 1958. Manchester United se vracel z vítězného pohárového utkání proti Cervene Zvezde Bělehrad. Letadlo (Airspeed AS-57), bylo nuceno během cesty zpět na Britské ostrovy podstoupit povinné mezipřistání v Mnichově. Po nucené přestávce se letadlo pokouší třikrát odstarotvat z mnichovského letiště. Neúspěšně. Stroj narazí na konci dráhy do skladu s palivem a exploduje. Zachranné akce znemožňuje neúprosné sněžení. Nehoda si vyžádala 23 obětí, z toho osm hráčů. Klub, jako je Manchester United, tak čelil hrozbě zániku. Ovšem za 10 let už hráči Rudých Ďáblů dřímali v rukou pohár dnešní obdoby Ligy mistrů. Největší podíl na tomto neuvěřitleném kousku má dlouholetý trenér Matt Busby, jeden z 21 přeživších mnichovské tragédie.

Bruselský masakr

Nejde sice o největší tragédii v historii sportu, ale do paměti lidstva se vryla krvavým písmem jako důkaz, že i lidé mohou v dnešním světě ztratit svou lidskost. Měl to být největší svátek klubového fotbalu. Počáteční problémy však vznikly přesně rok před osudným zápasem. Italští tifosi tehdy nepřekousli prohru svého AS ve finále Poháru mistrů evropských zemí 1984 (PMEZ) právě proti Liverpoolu, a cítil šanci se tak po roce pomstít anglickým rowdies. Co na plat že se zrovna neprobojovalo AS do nadcházejícího finále. Juventus, který se probojoval až do bruselského finále,  je přece také Italský.

Dalším pochybením byl výběr stadionu. Heysel Stadium vznikl ve 30. letech dvacátého století a byl nevhodný pro tak významné utkání. Navíc zde bylo minimum tribun k sezení. Belgická metropole tedy 29. května 1985 hostila finálový zápas PMEZ. Stadion byl přeplněnéý k prasknutí. Jak pak by ne, když o celkové vítězství se měl utkat Liverpool s Juventusem Turín.

Fotbal si ale přišel užít jen málokdo. Díky přesprodeji neutrálních fanoušků, kteří měli odělovat oba znepřátelené tábory, se dostane velká masa lístku k italským tifosi. Ti pak v ochozech stojí hned vedle rowdies. Podle legendy je odděluje pouze plot a pět policajtů. Problémy začnou ještě před zápasem. V půl osmé liverpulští rowdies prolomí plot a začínají první šarvátky. Vše vyvrcholí zbořením zdi, která odděluje hřiště od hlediště. Zemře 39 lidí. Pár lidí zabije povalená zeď, ale drtivá většina byla udušena nebo ušlapána v davu. Mezi oběťmi byl i jeden nezletilý školák. Další stovky jsou raněni. Chybí základní lékařská péče. Ze stadionu jsou odnášeni ranění na rozebraných kovových plotech. Navzdory všem zvěrstvům se ale UEFA rozhodne  zápas dohrát. Utkání vyhraje Juventus zásluhou vymyšlené penalty, kterou s lehkostí promění Michele Platini, mimochodem bývalý šéf UEFA. Po zápase je vina připsána anglickým fanouškům. Všechny anglické týmy jsou na 5 let vyloučeny z evropských pohárů. Liverpool na 6 let. Nad tím, co se onen večer v Bruselu odehrálo, zůstává do teď rozum stát. Díky tomuto incidentu UEFA striktně zpřísnila pravidla návtěvy na stadionech.