4 věci, které nás naučil poslední Wimbledon

V tomto článku vám proto přinášíme seznam čtyř věcí, které nás letošní Championships naučil. Tyto poznatky se dle našeho názoru dají dobře využít i v následujících tenisových turnajích.

S Djokovičem něco je

Všichni sportovní velikáni v určitém okamžiku prožívají špatné časy. Máme pocit, že špatné časy dolehly také na Novaka Djokoviče, který ve 4. kole vypadl v zápase se Samem Querreym. Způsob, jakým Djokovič tento zápas prohrál, byl vcelku šokující. Djokovič byl v průběhu zápasu stále více frustrovaný a v rozhovoru po zápasu řekl, že „není 100% zdravý, ale nerad by se pouštěl do podrobností“.

Djokovič má za sebou neuvěřitelnou éru a je viditelně vyčerpaný jak fyzicky, tak i psychicky. Odhlásil se z Davis Cupového čtvrtfinále s Velkou Británií, což tuto skutečnost jen potvrzuje. S Djokovičem je pochopitelně stále třeba počítat, neboť se jedná o velmi dobrého hráče, ale dá se očekávat, že jeho fyzická připravenost na tvrdých amerických površích bude stále pokulhávat.

Efekt Ivana Lendla

Kariéra Andyho Murrayho do roku 2011 byla vcelku slušná. Třikrát se dostal do grandslamového finále, měl za sebou pět semifinále a na konci roku se nacházel na čtvrtém místě žebříčku nejlepších ATP hráčů (což bylo stejné pořadí jako ve dvou předešlých sezónách – 2009 a 2010). Nicméně stále jsme měli pocit, že Andymu Murraymu něco chybí.

Následně s Andym začal pracovat Ivan Lendl. Na nejvyšší tenisové úrovni může být sebemenší zlepšení jednoho úderu nebo zvýšení psychické pohody obrovský dopad na výkon. Lendl Murraymu předal něco, co žádný z jeho předchozích trenérů nedovedl. Následovalo první grandslamové vítězství a v následujících letech se už Murray připojil k vítěznému grandslamovému okruhu, když vyhrál US Open v roce 2012 a Wimbledon v roce 2013 a probojoval se do finále dalších dvou Grand Slamů.

Když bylo partnerství Ivana Lendla a Andyho Murrayho v roce 2014 ukončeno, lidé byli překvapeni. Zdálo se, že hra Andyho Murrayho se vrací k dřívější úrovni. Do roku 2016 však Murray vstoupil velmi dobře, ale stejně jako v období před Ivanem Lendlem Murray nedokázal přeskočit finálovou překážku, když prohrál nejen ve finále Australian Open, ale také ve finále French Open.

Týden po French Open začal Murray opět spolupracovat s Ivanem Lendlem a zbytek je historie. Murray bez Lendla prohrál všech šest grandslamových finále, ale s ním se mu povedlo vyhrát hned tři z pěti finále. Vliv Ivana Lendla je tedy zcela zřejmý. Je vidět, že ho nepodceňuje Andy Murray, takže ho nepodceňujte ani vy!

Plánovači by měli dostat lekci ve fair play

Předpovídat tu spoušť, kterou do letošního Wimbledonu vnesl nikdy neutuchající déšť nemohli předpovídat ani meteorologové. Ovšem je docela zvláštní, že do 4. kola bez nutnosti hrát přes víkend se bezpečně dostal jenom Roger Federer.

Roger Federer hrál sice proti dvěma Britům, což jeho účast na centrálním dvorci vcelku dobře odůvodňuje. Problém je v tom, že tento kurt nebyl využíván na 100%. Neexistuje žádný důvod, proč na středu byly plánovány 4 zápasy, přičemž utkání mezi Zverevem a Youzhnym ve 2. kole a mezi Berdychem a Veselým ve čtvrtfinále mohlo být dohráno pod střechou, aby nedošlo ke znevýhodnění vítěze.

Číslo 18 bude vždycky unikat

Když Roger Federer v roce 2012 porazil ve finále Wimbledonu Andyho Murrayho, byl to jeho 17. Grand Slam v kariéře. V té době by si asi nikdo netipl, že 4 roky poté Švýcar nebude mít žádný další Grand Slam navíc.

Za tu dobu se Roger Federer dostal do 3 grandslamových finále, ale pokaždé mu v cestě stál Novak Djokovič. Vždycky jsme tak nějak věřili, že pokud by Roger měl získat 18. Grand Slam, bude to na posvátném trávníku SW19. Když byl vyřazen Djokovič, skutečně jsme zisku 18. Grand Slamu věřili, ale Raonič nakonec získal výhru na svou stranu.

Roger Federer ještě nechce odejít do důchodu, my jsme ovšem přesvědčeni, že už nikdy nezíská 18. Grand Slamů.